Kam jdeš? Neodcházej! Nenechávej mě tu! Volal medvídek za tou, která ho kdysi před více jak padesáti lety koupila v obchodě. Neslyšela ho. Nikdy nikdo ho neslyšel mluvit, natož volat. Dveře se zavřely. Klapla klika. V zámku zarachotil klíč.
A je to tu, dnes půjdou do školy. Konečně bude vědět, co je to ta škola.
Nedaleko jedné vsi býval velký statek. Byl to dům s mnoha hospodářskými staveními postavenými do velkého čtverce, s rozlehlým dvorem uprostřed, kde se denně zapřahaly povozy a kočáry, kde pobíhali čeledíni a děvečky, v oknech se červenaly muškáty a z komínů se kouřilo. Za statkem, kam až oko dohlédlo, se pásla stáda krav, ovcí a koz a zlatily se...
Víte, co je zrcadlení? Možná už jsem o něm psala, nebo o zrcadlení mluvila. Existuje spoustu zrcadel, která se nám zjevují, nebo která bychom měli mít. Většina zrcadel jsou ta, která se nám zjevují ve vztazích.
Role matky je nejkrásnější a taky nejtěžší rolí, kterou kdy kdo může hrát, mě nevyjímaje. Je v nás ženách někde hluboko zakořeněna, od narození víme, že ji jednou budeme hrát, a máme o ní jakousi představu. Jenže naše představa narozením dítěte okamžitě padá a vlastně celý život zjišťujeme, že se jen snažíme tu roli hrát, že se ji vlastně...
Ondra byl obyčejný venkovský chasník, jakých je v každé vsi dvanáct do tuctu. Přece na něm ale bylo něco zvláštního. Jak mohl, sebral flintu a vyrazil na posed pozorovat zvěř. Pravda, občas mámě přinesl nějakou tu zvěřinu do kuchyně, ale častěji chodil s prázdnou. Venkovská chasa se mu posmívala, že na posedu vyhlíží své štěstí.
Jednou, už ani nikdo neví kdy, se v kraji objevila dívka s velkým bílým psem. Ten pes byl velký skoro jako malý kůň a děvčátko vedle něj bylo sotva vidět. Nikdo nevěděl, kde se vzali, ani odkud a kam putují, ale každý je znal. Občas nechali děvče se psem přespat ve stodole, občas jim dali něco k snědku. Brzy...
Dnes jsem navštívila Svatý kopeček u Olomouce. Tolikrát za život jsem jela okolo. Tolikrát za život jsem si říkala, že je to úchvatné místo, které musím navštívit. Tolikrát jsem jela a někam pospíchala a neměla jsem čas zajet nebo zajít na Svatý kopeček. Stále jsem někam spěchala. Na dovolenou, z dovolené, na jednání, z jednání. Stále jsem neměla...
Bílou plání jde liška. Jde pomalu a rozhlíží se. Bojí se, aby jí nespatřil hospodář, hned by ji prohnal. Dojde až k velkému dubu uprostřed louky.
Co jsou nálepky? Zkuste popřemýšlet, co s vámi udělá, když o vás někdo řekne, že jste krásní a úspěšní. Budete se tak cítit? Ano, budete. A pokud o vás někdo řekne, že jste zbyteční a nešikovní? Opět se tak budete cítit. To jsou nálepky. Nálepky, které nám dávají lidé kolem nás, rodiče, učitelé, partneři. Nebo si je dáváme sami, což je ještě horší....
