Jak šel oslík s Maruškou do školy

A je to tu, dnes půjdou do školy. Konečně bude vědět, co je to ta škola.

Maruška mu ráno před domem dala na záda svoji tašku. Nevěděl, co v ní je, ale byla těžká. Jemu to nevadilo. Pak se ho Maruška chytla za hřívu a šli. Škola nebyla daleko od domova, ale musely jít nejdříve mezi poli, pak mezi ploty, které chránily zahrady od srnek a zajíců, a pak mezi vysokými domy až přišli na náměstí, kde byly veliká budova. To bude asi ta škola, pomyslil si oslík. K té velké budově mířilo mnoho dětí a ve dveřích domu se pak ztrácely.

"To je škola," řekla Maruška a vzala si tašku. "Já tam teď půjdu a ty tu na mě musíš počkat." Nařizovala oslíkovi a ukázala mu malý travnatý plácek před školou.

"Budu tam dlouho, až budou na hodinách," ukázala na věž kostela, který stál na konci toho náměstí, "odbíjet dvanáct."

Dvanáct, co je dvanáct a co je odbíjet? Pomyslel si oslík, ale pokýval hlavou, že rozumí. Počká tak dlouho, dokud Maruška zase nevyjde z těch dveří a hotovo. Přivinul se k Marušce a pak do ní láskyplně strčil, ať tedy jde do té školy.

Maruška mu zmizela ve dveřích, tak jako ostatní děti. Rozhlédl se. Na druhém konci náměstí byl park, mohl by počkat tam, ale když nevěděl, co je odbíjet dvanáct a nevěděl tedy, jak dlouho bude Maruška ve škole, zůstal na plácku stát. Ukousl si trávy, moc mu nechutnala. Ale byl tam i jeden bodlák, tak ho sežral.

Najednou něco zabouchalo. Zvedl hlavu. Na věži kostela něco bouchalo a ty divné klacky nahoře se pohnuly. Tak to budou asi ty hodiny a odbíjejí, ale co a kolik odbíjejí? Poslouchal. Bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum. Osm krát bum. Tak dobře až budou odbíjet dvanáctkrát bum. Ale to bude kdy? Nevadí. On přeci nikam nespěchá. Má se starat o holčičku, tak počká.

Kolem chodili lidé. Občas se někdo zastavil a prohlížel si ho, občas zakroutil hlavou, ale šel dál. Někdo šel tak zamyšlen, že když ho spatřil, ulekl se.

Pak přijelo barevné auto a vystoupili z něj dva muži. Dali si na hlavu čepice a šli k němu. Byli stejně oblečení, ale jeden byl menší a druhý větší.

"Co tady dělá ten osel?" řekl jeden.

"Asi někomu patří." podrbal se na hlavě druhý.

Oslík nic neříkal a oba muže pozoroval.

Šli k němu blíž. Jeden po něm vztáhl ruku, ale oslík uskočil a varovně zahýkal. Muž se lekl.

"No, no, nevyváděj," chlácholil ho druhý muž a také po něm natáhl ruku. "Čípak jsi?" ptal se. "No ty mi to asi neřekneš," ušklíbl se.

Oslík znova uskočil a tentokrát zahýkal úplně strašidelně a pohodil hlavou.

Oba muži couvli. "Takový malý a spouští hrůzu."

Najednou se otevřelo jedno okno školy. V okně se objevila hlava plešatého pána.

"Nechte ho!" zavolal. "To je oslík Marušky!"

"Jo Marušky. Aha, tak to jsme nevěděli, pane řediteli," volal ten jeden muž na pána v okně.

"Tak to mi ho tu necháme," řekl ten druhý. Mírnou úklonou hlavy se pozdravili s panem ředitelem, který zase okno zavřel a zmizel ve škole.

"Kdyby pršelo, tak se schovej támhle," ukázal muž v čepici oslíkovi přístřešek autobusové zastávky u silnice. "Ty divochu jeden."

Oslík pokýval hlavou, že rozumí. Muž si sundal čepici, otřel si čelo a prohlásil: "Tak tohle jsem ještě nezažil. Je to malý, vzteklý a rozumí to, co mu říkám," kroutil hlavou. Druhý kýval, "Já taky ne. Ale je dobře, že je o Marušku postaráno."

A pak oba sedli do auta a odjeli.

Oslík dál zůstal před školou a počítal odbíjení hodin. Už odbilo devět, deset, jedenáct a teď už čekal až odbije dvanáct.

Konečně. Bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum, bum!

Dveře školy se rozlétly a děti se vyhrnuly. Oslík si mohl oči vykoukat, která z nich je jeho Maruška. Až uviděl tu její modrou mašli. Vesele poskočil.

Maruška ho objala kolem krku. "Ty jsi tak hodný, že jsi tu na mě počkal." Pohladila ho po hlavě, dala mu na záda tašku a zase vyrazili domů. Stejnou cestou, co přišli.

"Dnes jsme si ve škole povídali o oslících, že rádi žerou bodláky." Řekla mu Maruška. "Taky máš rád bodláky?" zeptala se.

Oslík vesele pokýval hlavou. Miluje bodláky.

"Tak dáme domu tašku a pak si půjdeme hrát na louku, kde roste spousta bodláků."

Oslík vesele poskočil až Maruška se rozesmála.