Pohádkový blog

Někde jsem četla, že ženy jsou šťastnější, když žijí sami.

Jela jeho autem. Jeho milovaným autem. Dokud ještě žil, musela stále dávat pozor, aby náhodou dvířky nebouchla víc, než bylo zapotřebí, aby se karoserie špatně nedotkla, nebo nedej bože, že by jeho autíčko něčím ušpinila.To by si mohla zkusit, ublížit jeho miláčkovi. Hýčkal ho jako miminko. Koupil ho coby vrak, celý ho opravil, dal výkonnější...

Kam jdeš? Neodcházej! Nenechávej mě tu! Volal medvídek za tou, která ho kdysi před více jak padesáti lety koupila v obchodě. Neslyšela ho. Nikdy nikdo ho neslyšel mluvit, natož volat. Dveře se zavřely. Klapla klika. V zámku zarachotil klíč.

A je to tu, dnes půjdou do školy. Konečně bude vědět, co je to ta škola.

Nedaleko jedné vsi býval velký statek. Byl to dům s mnoha hospodářskými staveními postavenými do velkého čtverce, s rozlehlým dvorem uprostřed, kde se denně zapřahaly povozy a kočáry, kde pobíhali čeledíni a děvečky, v oknech se červenaly muškáty a z komínů se kouřilo. Za statkem, kam až oko dohlédlo, se pásla stáda krav, ovcí a koz a zlatily se...

Víte, co je zrcadlení? Možná už jsem o něm psala, nebo o zrcadlení mluvila. Existuje spoustu zrcadel, která se nám zjevují, nebo která bychom měli mít. Většina zrcadel jsou ta, která se nám zjevují ve vztazích.

Role matky je nejkrásnější a taky nejtěžší rolí, kterou kdy kdo může hrát, mě nevyjímaje. Je v nás ženách někde hluboko zakořeněna, od narození víme, že ji jednou budeme hrát, a máme o ní jakousi představu. Jenže naše představa narozením dítěte okamžitě padá a vlastně celý život zjišťujeme, že se jen snažíme tu roli hrát, že se ji vlastně...

Ondra byl obyčejný venkovský chasník, jakých je v každé vsi dvanáct do tuctu. Přece na něm ale bylo něco zvláštního. Jak mohl, sebral flintu a vyrazil na posed pozorovat zvěř. Pravda, občas mámě přinesl nějakou tu zvěřinu do kuchyně, ale častěji chodil s prázdnou. Venkovská chasa se mu posmívala, že na posedu vyhlíží své štěstí.

Dnes jsem navštívila Svatý kopeček u Olomouce. Tolikrát za život jsem jela okolo. Tolikrát za život jsem si říkala, že je to úchvatné místo, které musím navštívit. Tolikrát jsem jela a někam pospíchala a neměla jsem čas zajet nebo zajít na Svatý kopeček. Stále jsem někam spěchala. Na dovolenou, z dovolené, na jednání, z jednání. Stále jsem neměla...